Strašák jménem oxid uhličitý
Pokud bychom měli celý ekologický problém s auty shrnout do dvou slov, byla by to tato: oxid uhličitý. Možná si říkáte, co je to za hloupost, vždyť oxid uhličitý je přirozeným produktem dýchání a rostliny ho využívají při fotosyntéze, kdy nám jako vedlejší produkt vytváří i kyslík. Problém je jedna zásadní vlastnost oxidu uhličitého – jde o tzv. skleníkový plyn. To znamená, že když ho vypustíme do ovzduší například ve formě spalin z auta, postupně nad naší planetou vytváří jakýsi obal, můžeme si ho připodobnit k ozonosféře. Takový obal ale rozhodně nemá pro lidi tak blahodárný vliv jako ozonosféra – právě naopak. Jak se učí ve školách, když na povrch Země dopadá sluneční záření, část z něj se vstřebá nebo pohltí, ale část se odrazí zpět do vesmíru, takže se planeta v celku tolik neohřívá. 
Pokud ale toto odražené záření narazí na obal z oxidu uhličitého nebo jiného skleníkového plynu, nemá jinou možnost než se odrazit zpět k Zemi, což má za důsledek ono nebezpečné ohřívání a zvyšování průměrných teplot – díky neustálému odrážení tepla ze záření zpět vzniká koloběh, jehož výsledkem je stálá vysoká teplota jako ve skleníku.
Řešení
Univerzální řešení ekologického problému aut nejspíš neexistuje, protože názory se různí, to ale neznamená, že by neexistovala řešení žádná. První možností, kterou nám předhodí sám selský rozum, je auta nepoužívat. Je to ale vůbec možné? Odpovězte si sami. I když se rozhodnete, že možné to není, pořád je tu možnost čas za volantem alespoň omezit nebo občas vyměnit za kolo, vlak nebo příjemnou procházku. A pokud holdujete moderním technologiím a auta se vzdávat nehodláte, za zmínku určitě stojí i elektromobily – automobily budoucnosti, které pohání elektrický proud a můžete je dobíjet stejně jako svůj mobilní telefon. Ať už se rozhodnete jakkoli, každý krok k čistšímu ovzduší se určitě počítá a vězte, že vám za něj vaše děti budou vděčné.
